Obsah výuky záchranného plavání byl v souladu s novým Vzdělávacím programem VZS ČČK, platným od roku 2000 v mnohých směrech inovován. Kromě jiného se stalo součástí výuky i závěrečných zkoušek základních i speciálních kvalifikací s právní odpovědností využití záchranného pásu při osobním zásahu.
Cílem příspěvku je obecná charakteristika výuky využití záchranného pásu při osobním zásahu. Uvedené postupy by měly sjednotit metodiku výuku tohoto druhu záchrany.
Záchranný pás je z plovoucí pružné hmoty, zhruba 95 cm dlouhý a 13 cm široký a 6 cm vysoký. Na jednom konci je opatřen karabinou, na druhém popruhem s ocelovými kroužky, na který je navázáno lano (nejlépe plovoucí), na jehož konci je smyčka z popruhu (celková délka od vlastního pásu do 160 cm), jehož velikost je určena potřebou převléknout smyčku co nejrychleji přes hlavu a pod jednu paži.
Funkčnost pásu je závislá na jeho ohebnosti, schopnosti opět se narovnat a na funkčních karabinách. Barva samotného pásu bývá výrazně červená nebo oranžová pro lepší viditelnost ve vlnách a zpěněné vodě.
Velkou předností záchranného pásu je mnohočetnost jeho využití. V některých situacích ho stačí postiženému jen podat, lze jej použít jako házecí pomůcku, jak narovnaný, tak i sepnutý do kruhu. Při tažení lze využít k nadlehčení a zabezpečení tonoucího (zachránce plave bok nebo základní znak) nebo samotného zachránce. Pás lze použít pro zajištění vlastní bezpečnosti při skoku z výšky.
Nejvíce nás však na této záchranné pomůcce zaujaly možnosti jejího využití při přepravě tonoucího, s možností sledovat stav postiženého, případně zahájit modifikovanou resuscitaci.
Zachránce provádí záchranu pomocí pásu po uplavání minimálně 23 m. Startuje (a upozorňuje okolí voláním "Pomoc, topí se") kročným způsobem skoku do "neznámé vody" a plave k modelu zvoleným plaveckým způsobem s hlavou nad hladinou. Způsob provedení záchrany volí podle polohy tonoucího. Po úplné stabilizaci tonoucího obličejem nahoru, provádí simulaci resuscitace s komentářem. Akci provádí do doby přerušení ze strany zkoušejícího. Nepoužívá plavecké brýle.
Výuku zahajujeme až jako poslední část tématického celku, tak aby účastníci kurzů měli osvojeny všechny dovednosti Speciální plavecké přípravy a Osobního zásahu. Při stanovení postupu upřednostňujeme pořadí:
Do výuky zařazujeme dvě varianty záchrany.
Tonoucí je k zachránci čelem - vznáší se ve vodě obličejem pod hladinou.
Posluchači zahajují cvičení čelem k sobě ve dvojicích
Po upevnění smyčky pásu na tělo startuje zachráncae (a upozorňuje okolí voláním "Pomoc, topí se") kročným způsobem skoku a plave k modelu zvoleným plaveckým způsobem s hlavou nad hladinou - pás táhne za sebou. Pozor, při skoku je třeba držet pás v ruce, aby se nezachytil za okraj bazénu.
Po doplavání k tonoucímu, který leží na hladině, začne šlapat vodu, dodrží vzdálenost na dosah a pokládá mezi sebe a tonoucího pás, dále viz. cvičení na suchu.
Tonoucí je k zachránci zády vznáší se ve vodě obličejem pod hladinou, který je v mírném předklonu
Posluchači zahajují cvičení ve dvojicích - zachránce je za zády tonoucího.
Po upevnění smyčky pásu na tělo startuje zachránce (a upozorňuje okolí voláním "Pomoc, topí se") kročným způsobem skoku a plave k modelu zvoleným plaveckým způsobem s hlavou nad hladinou - pás táhne za sebou. Pozor, při skoku je třeba držet pás v ruce, aby se nezachytil za okraj bazénu.
Po doplavání zezadu k tonoucímu (leží na hladině obličejem ke dnu), začne zachránce šlapat vodu, dodrží vzdálenost na dosah a podsouvá pás pod tělo tonoucího, dále viz. cvičení na suchu.
Z výše uvedeného popisu vlastního zkušebního požadavku (záchranná akce s pásem) vyplývá, že po stabilizaci tonoucího na hladině (1. nebo 2. variantou) následuje jeho transport a v případě nutnosti (při zkušebním požadavku ji předpokládáme) i k přesně stanovenému postupu modifikované resuscitace.
Foto: MUDr. Jan Kaufman
Elektronické zpracování: Jiří Navrátil